Pátek 20. 10. 2017, 18:00kontakt


Paměť a učení Užitečné odkazy
zpět na seznam

Poradenství » Paměť a učení

Paměť

Paměť známá i neznámá. Dříve něž se ponoříme do hlubin a tajemných zákoutí zdánlivě prostého a všem dobře známého pojmu, dovolte nahlédnout částečně do historie a částečně do krajin literárních, protože tam všude paměť figuruje, tam všude má své opodstatněné místo.

„Zdá se tedy, že  vděčíme paměti téměř za vše, co máme nebo čím jsme. Naše nápady a představy jsou její prací a naše každodenní vjemy, myšlenky a pohyby se odvozují z jejího zdroje. Paměť shromažďuje nespočetné jevy naší existence do jednoho celku a podobně, jako by se naše tělo rozptýlilo na prach atomů, kterými je vytvořeno, stejně by se naše vědomí rozpadlo do tolika fragmentů, kolik jsme prožili sekund, pokud by neexistovala spojující a sjednocující síla paměti." (E.Hering,1920, in Atkinson,Atkinsonová,1995)

Heringova slova pronesená před mnoha a mnoha lety na Vídeňské akademii věd dosvědčují důležitost a nezbytnost paměti v životě člověka. Je to právě paměť, co dělá člověka člověkem, co zajišťuje kontinuitu jeho života a definuje jeho jáství. Pokud si klademe otázku co je to být člověkem, musíme přiznat centrální úlohu právě paměti.

Proč dnes všichni slavní i méně slavní lidé píšou buď sami nebo za pomoci profesionálních literátů své paměti - memoáry? Proč mají potřebu zhmotnit a zanechat budoucím generacím svůj života běh? Zřejmě nejde jen o pouhé sdělení faktů tak, jak je jednotlivec nastřádal v průběhu svého života, ale pravděpodobně se sem promítá i podvědomá touha, zaujmout své vlastní místo na ose dějin a zůstat součástí paměti lidstva.

Knihovny, archivy, muzea, historické památky, to všechno jsou atributy paměti, které jsou součástí kulturního dědictví, jsou dokladem kontinuity a vývoje lidského rodu a zároveň studnicí poznání a zkušeností pro každého, kdo přijde „později".

Práce, kultura, věda a technika, výchova a vzdělání, to vše předpokládá dobře rozvinutou paměť.

Paměť je jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů. I pro zvířata je důležité pamatovat si, kde je potrava, kde číhá nebezpečí, jak přežít a vyvíjet se.

Paměť je nedílnou součástí počítačů vytvořených člověkem. Bez ní by nedokázaly modelovat některé funkce živých organismů, nedokázaly by řešit složité problémy a plnit stále náročnější úkoly.


1. Provozní a zásobní paměť

Wolfgang Schmidbauer v knize Psychologie - lexikon základních pojmů definuje paměť: "Paměť - zásobárna, z níž živá bytost získává zprávy o minulých událostech. Již živočichové na velmi nízké úrovni (i červi) mají paměť a mohou se tedy učit. Přitom chemický základ zděděné paměti se podobá rodičovskému základu, tzn. že zprávy (informace) se předávají z generace na generaci. Výkon paměti nebo dědičnou informaci tvoří určité chemické složení bílkovinných molekul (kyselina ribonukleová). Zdá se, že krátkodobá paměť spočívá na elektrických procesech v mozku (na způsob vířivých proudů?). Vymazat ji lze elektrošokem nebo silným emocionálním otřesem. Při dlouhodobé paměti (od 24 hodin) to už tak není. Výkon paměti člověka je výjimečně velký, přičemž ovšem mnohé obsahy nejsou reprodukovány, ale můžeme je jen znovu poznat nebo se nám mohou opětně projevit ve snech. Zásobní kapacita mozku dovoluje daleko vyšší paměťové výkony, než jakých člověk zpravidla dosahuje."

Vladimír Vondráček a František Holub ve svém díle Fantastické a magické z hlediska psychiatrie nazývají a chápou paměť též jako zásobárnu informací získaných během života. Jejich rozdělení paměti se však pojmově liší o autora předešlého. Hovoří o paměti provozní a zásobní. Uvádějí, že pro to, abychom mohli správně řešit kteroukoliv životní situaci, potřebujeme si zapamatovat řadu jevů a okolností, které jsou zbytečné, jakmile je situace vyřešena nebo pomine, a proto jsou z paměti vymazány. Nedovedeme si již vzpomenout, jaká byla situace, kdy jsme před půl rokem, před několika dny nebo před několika hodinami přecházeli křižovatku. Ovšem nestalo-li se nic, co by nás vzrušilo, co by mělo silný emoční náboj. Jestliže se však něco takového stalo, pamatujeme si takovou situaci léta, ba někdy i celý život.

Tato pomíjející provozní paměť ( která je ekvivalentem dále uváděné paměti krátkodobé) je podobné zařízení, jaké mají počítače (delete), která dokážou úplně z paměti vymazat údaje v budoucnu již nepotřebné. Tím, že něco vstoupilo do našeho vědomí, toto "něco" zanechá vždy určitou stopu, třeba velmi nepatrnou, která se za běžných stavů nedá vždy evokovat, ale někdy za stavů patických se může účastnit na "montáži" představ a snových situací, nebo se dá někdy evokovat v hypnóze. Sem patří například ojediněle se vyskytující zkazky o tom, že někdo mluví řečí, jíž nikdy nemluvil a neslyšel mluvit. Pak se zjistí, že přeci jenom se s touto řečí v životě setkal.

V zásobní paměti (pravděpodobně ekvivalent dále požívané dlouhodobé paměti) ukládá subjekt dobře a trvale. To, co se vtiskuje do paměti, vtiskuje se do zásobní paměti. Mluvíme o vtiscích, engramech. Jedna událost se skládá z řady vtisků. Když si v paměti tuto událost vybavíme, jeví se nám jako vzpomínka. Co má určitý citový přízvuk, lépe se zapamatuje a pamatuje. Ovšem platí to jen do jisté míry.

Vondráček a Holub rozlišují druhy paměti podle toho, která z níže jmenovaných složek převládá.

  • Fonetická, sluchová, zvuková paměť znamená, že si subjekt, obdařený touto pamětí snadno zapamatuje melodie, slova, celé věty, snadno se učí básním, rolím, textům, cizím jazykům neboť je schopen pamatovat si spoustu slov.
  • Topická, optická, zraková paměť je pamětí, kdy si subjekt pamatuje krajiny, je schopen po letech projít a nezabloudit, pamatuje si interiéry, situace, pamatuje si, kde kdo stál v určité situaci (výhodné např. při rekonstrukci určitých událostí), ví, kde je informace v knize, zda dole či nahoře a zda je u ní např. obrázek.
  • Logická paměť umožňuje subjektu zapamatování logických souvislostí. Takovýto člověk se těžko učí nazpaměť, ale dobře dovede reprodukovat obsah, vysvětlit, odvodit pravidla a zákony. Tento typ paměti bývá selektivní, jsou lidé, kteří mají lepší paměť pro vědy biologické, jiní pro matematiku, další zase pro vědy společenské.
  • Mechanická paměť je taková, při níž si subjekt pamatuje, ale nemusí rozumět. Někdy to jsou lidé poměrně nízké inteligence. Dokonce jedinci s lehkým mentálním postižením (dříve úroveň debility) s touto pamětí dokáží předvést zázračné a neuvěřitelné výkony.

Vzpomínání je vybavování uložených vtisků. Může být volní - úmyslné, chceme-li si určité vtisky např. při zkoušce, výslechu, svědectví či vyprávění vybavit nebo neúmyslné, na němž se vůle nepodílí. K vybavení dojde samovolně na základě podnětu ať už zvenčí či zevnitř. Potkáme muže, který je podoben našemu sousedovi, tak si vzpomeneme na souseda. Dostaví se hlad, tak si vzpomeneme na slib, že nám doma uvaří dnes naše oblíbené jídlo. Nové se tvoří jen montováním a obměňováním prožitého. Nihil est in intelektu, quod non fuerit in sensu - Nic není v naší mysli, co jsme dříve nevnímali smysly.


2. Skladový model paměti

Harald Feldmann v Kompendiu lékařské psychologie předkládá tzv. "skladový" model paměti (obr.). Vedle obvyklého dělení paměti na krátkodobou a dlouhodobou se zabývá selekcí a modifikací paměťových informací. Zapomenout, podle Feldmanna znamená především ztratit schopnost reprodukce, zřejmě na základě útlumu paměti. Vedle interferencí různých informací (jedna informace ruší vštípení a vybavení informace další) uvádí dále neuroticky motivované tlumící procesy, které nastávají v důsledku intrapsychických kontrolních a cenzurních pochodů. Ty tlumí reprodukci nežádoucích, tabuizovaných, trapných událostí a představ. Selekce a modifikace paměťových informací se neprojevuje jenom při jejich reprodukci, nýbrž již při jejich ukládání a skladování. Zde se ukazují jako rozhodující principy ekonomie, rozporu a vyhýbání se konfliktům. Tedy, látku si uchováme tím snáze, čím je užitečnější, čím méně je v rozporu s ostatními informacemi a čím méně vede ke konfliktům v chování nebo prožívání. (Feldman, 1980).


3. Krátkodobá a bezprostřední paměť

Autoři Psychologického výkladového atlasu Jaromír Janoušek, Jiří Hoskovec a Jiří Štikar přistupují k problematice paměti z pohledu experimentální psychologie. Každá lidská činnost je sycena procesy přijímání a zpracování informací. V procesech zpracování informací má rozhodující úlohu myšlení a paměť. Individuální rozdíly v mnohých mentálních výkonech je možno právem připsat individuálním rozdílům v paměťové způsobilosti. Paměť tvoří jednu ze základních poznávacích kapacit člověka. Vedle známých faktů o třech stadiích paměti uvádějí citovaní autoři také, že pojmem paměť označujeme též schopnost, tj. trvalejší neurofyziologické předpoklady uchovávat a oživovat stopy změn, které vznikly v průběhu psychických a psychomotorických procesů.

  • Krátkodobou paměť, kterou definují jako schopnost uchovat omezené množství informací v průběhu krátkého časového intervalu (sekundy až minuty), dále rozdělují na bezprostřední a operační paměť.
  • Bezprostřední paměť uchovává informaci, která se v určitém okamžiku dostává ke smyslovým orgánům, a to jen ne velmi krátkou dobu - zlomky sekundy až sekundy. Bezprostřední paměť je jakoby fotografií objektů, které působí na smyslové orgány.
  • Operační paměť uchovává informace, které umožňují vykonat určitý úkon. Délku uchování určuje čas, potřebný k vykonání úkonu či operace. Janoušek, Voskovec, Štika 1993).

Informace z bezprostřední paměti se přenášejí do operační paměti, přičemž dochází k selekci podle kritérií určených úlohou, kterou člověk řeší. Krátkodobá paměť je podmínkou každého složitějšího vjemu, porozumění řeči, písmu a každé cílevědomé kontinuitní činnosti- umožňuje zapamatování předešlých kroků v činnosti. Bez této paměti by se činnost rozpadla na řadu vzájemně nesouvisejících obrazů nebo úkonů a vedla by k neschopnosti cokoliv pochopit. Oba druhy krátkodobé paměti označují rozsahově malý a časově omezený objem informací, které se získávají v procesu vnímání. Při pominutí jejich funkčnosti nebo jejich zařazení do dalších poznávacích procesů ztrácí jejich další skladování v krátkodobé paměti smysl a buď přecházejí do paměti dlouhodobé nebo jsou zapomenuty.

Kvalitu krátkodobé paměti určují:

  • vštípivost
  • rozsah
  • pohotovost aktualizace
  • přesnost
  • zapomínání

Každá přidaná položka v krátkodobé paměti prodlužuje proces vyhledávání o pevně určenou dobu. Tyto výsledky vedou k hypotéze, že vybavování vyžaduje prohledávání krátkodobé paměti, přičemž položky jsou prohledávány jedna po druhé. Tato interpretace je v souladu s představou krátkodobé paměti jako schránky s pevným počtem přihrádek, kde přirozeným způsobem, jak ve schránce něco najít, je prohledávat postupně jednu přihrádku po druhé.

Krátkodobá paměť má i velmi úzkou souvislost s myšlením. Pokud se snažíme vědomě vyřešit nějaký problém, často krátkodobou paměť používáme jako duševní pracovní prostor. Používáme ji k uchování částí problémů a informací, které pocházejí z paměti dlouhodobé. Z uvedených údajů vyplývá, že krátkodobá paměť slouží dvěma důležitým funkcím:

  • uchovává potřebný materiál na krátkou dobu,
  • slouží jako prostor pro mentální operace.

Další možnou funkcí je to, že slouží jako přestupní prostor do paměti dlouhodobé. Informace může přetrvávat v krátkodobé paměti po tu dobu, dokud není zakódována do paměti dlouhodobé. Zde hovoříme o modelu dvojí paměti.


4. Dlouhodobá paměť

Dlouhodobou paměť vymezují autoři Psychologického výkladového atlasu jako schopnost uchovávat informace do zásoby. Její rozsah je prakticky neomezený. Retence je při ní od několika minut až po celý život. Umožňuje poznávání, vytváření vědomostí, dovedností, návyků, vytváří materiální základ pro pojmové a myšlenkové zpracování informací. Je předpokladem každého učení. Dlouhodobá paměť umožňuje mnohonásobné opakování a osvojení. Důležitým znakem dlouhodobé paměti je úbytek informací v čase - zapomínání. Zapomínání se projevuje ve dvou formách:

  • nemožnost rozpomenout se anebo znovupoznat,
  • nesprávné vzpomínání nebo znovupoznání.

Stupeň zapomínání může být v každém tomto případě různý. V psychologii byl proces zapomínání podrobně experimentálně zkoumán. Zapomínání postupuje nejprve velice rychle. Největší úbytek informace nastává v první hodině po naučení, po uplynutí jednoho dne až dvou dnů se naučené ustálí přibližně na jedné pětině naučeného, osvojeného materiálu. Uvedená zjištění dokazují nutnost potřebné informace pravidelně opakovat a doplňovat. Zapomínání není jen proces nežádoucího úbytku informací. Má bezesporu svůj pozitivní význam všude tam, kde osvojený materiál ztratil aktuálnost a jeho další retence by mohla rušivě interferovat do nových poznatků.

Dlouhodobá paměť má velmi široké rozpětí pro udržení informace. Od několika minut až po celoživotní zapamatování. Výzkumy probíhající v rámci dlouhodobé paměti se soustřeďují zejména na dobu zapamatování od minut po hodiny či dny.  Málokdy se dostanou do popředí zájmu materiály starší. Experimenty používající materiál podržený v paměti roky se soustřeďují spíše na vybavování osobních zážitků. Na rozdíl od krátkodobé paměti se v paměti dlouhodobé odehrávají důležité interakce mezi kódováním  vybavováním. Další rozdílnost plyne z faktu, že je složité odlišit, zda je zapomínání informací z dlouhodobé paměti způsobeno jejich ztrátou nebo selháním jejich vybavení.


5. Názorná, pohybová a logická paměť

Další kritéria pro dělení různých druhů paměti:

  • názorná paměť - je pamětí, která se vyznačuje uchováním představ, obrazů, tvarů, zvuků, chutí, vůní (pozn. někteří autoři používají ještě detailnější členění podle jednotlivých analyzátorů na paměť zrakovou, sluchovou, čichovou, atd.),
  • pohybová paměť - spočívá v zapamatování, podržení a vybavení různých praktických, pracovních a sportovních návyků. Obvykle se projevuje jako fyzická šikovnost, zručnost v práci,
  • slovně logická paměť - je paměť, která hraje rozhodující úlohu v procesu osvojování si vědomostí (pojmů, myšlenek, čísel, symbolů)

Každý normální člověk má vyvinuty všechny typy paměti, i když podíl jednotlivých z nich z hlediska výsledků nemusí být stejnoměrný. Struktura paměti s převahou jednoho druhu nebo kombinace určitých druhů se označuje jako paměťový typ - zrakově pohybový, sluchově pohybový, slovně abstraktní atd. Důležitá je pohotovost paměti, to znamená schopnost si ze zásoby zkušeností a poznatků rychle vybrat a vybavit ty, které potřebujeme ke správnému řešení a které jsou v daném okamžiku důležité a podstatné. Paměť je citlivým indikátorem duševního stavu člověka a aktuálních změn jako je např. nervozita, napětí, stres, choroba a v neposlední řadě i stárnutí.


6. Model dvojí paměti

Model dvojí paměti předpokládá, že informace, které věnujeme pozornost, vstupuje do krátkodobé paměti, kde může být udržována buď pomocí opakování nebo může dojít k jejímu vymizení odstraněním nebo ztracením. V jiném případě může být informace přenesena do paměti dlouhodobé. K přenosu dochází nejčastěji opakováním. Opakování nejen že udržuje informaci v paměti krátkodobé, ale je mechanismem přenosu nebo zkopírování do paměti dlouhodobé. Tento model je však pouze jednou z možností zabudování informací do paměti dlouhodobé. Pouhé opakování je účinným, avšak zdaleka ne výlučným prostředkem.



7. Stadia paměti

Jak již bylo několikrát zmíněno, paměť člověka je soubor psychických procesů, které umožňují ukládání informací v mozku, jejich uchovávání a následné vybavování. Příkladem může být téměř každodenní situace. Jste představeni známému svého přítele a je vám řečeno, že se jmenuje Viktor Suchý. Druhý den tohoto člověka znovu potkáte a řeknete něco jako: „Vy jste pan Viktor Suchý". Je zřejmé, že jste si jeho jméno zapamatovali. Jak k tomu došlo?

Když jste byli představeni „uložili" jste si jméno Viktor Suchý do paměti. Tomuto stadiu odpovídá KÓDOVÁNÍ - spočívá v tom, že přeměníme fyzikální podnět - zvukové vlny do určitého kódu, který je pro paměť přijatelný a uloží se ve formě paměťové stopy.

Abychom mohli informaci zakódovat, musíme ji vnímat, to co vnímáme selektujeme - vybíráme si. Proto může naše krátkodobá paměť obsahovat jen ty informace, které byly vybrány (v našem případě číslo z telefonního seznamu). Z tohoto důvodu je mnoho je mnoho problémů označovaných jako „problémy s pamětí" vlastně jenom problémem s pozorností, s jejím výpadkem, nesoustředěností nebo nevěnování dostatku pozornosti určitému jevu. Pokud půjdete nakoupit a posléze se vás někdo zeptá na barvu očí pokladní, nebudete moci odpovědět ne z důvodu „špatné paměti" , ale pouze proto, že jste tomuto jevu nevěnovali pozornost. Analogicky je možno uvést problémy se zapamatováním učební látky žáků ve škole. Pokud nevěnují výuce pozornost, jejich paměť informace nezakóduje, nevytvoří se stopa a není možné ani uchování ani vybavení. V prostředí velmi náročném a podnětově bohatém je selekce informací mnohem náročnější a může nastat tentýž jev (např. v příliš hlučné kanceláři, při řešení mnoha úkolů najednou či při rozptylování spolupracovníky).

Kódování probíhána úrovni hlavních analyzátorů (funkční jednotka sestávající ze systému neuronů, které přenášejí vzruchy z receptorů - každý analyzátor se skládá z receptoru, čidla, dostředivého nervu a centra v kůře mozkové). tzn. kódování sluchové (akustické) a zrakové. Při akustickém kódování si pamatujeme zvuky, kterými doprovázíme opakování čísel, zrakové kódování uchovává tvary a pořadí čísel. Je dokázáno, že verbální materiál, to znamená slova nebo čísla se lépe uchovávají kódem akustickým, neverbální materiál kódem zrakovým.

Druhým stadiem je UCHOVÁNÍ - jde o podržení informace v paměti po určitou (i velmi dlouhou) dobu. V našem případě jméno v paměti zůstalo „uskladněno" až do doby opětovného setkání.

U krátkodobé paměti je limitujícím faktorem její omezená kapacita. Je zjištěno, že v průměru je možno uložit maximálně sedm položek, plus minus dvě. Rozdíly v paměti jednotlivých lidí jsou tak velké, že by bylo možno pochybovat o takto přesném čísle, společném všem lidem. Rozdíly jsou však dílem paměti dlouhodobé. Od počátků experimentálních výzkumů v oblasti paměti je tato konstanta známa (Hermann Ebinghaus, 1885 udává dokonce pouze pět položek, George Miller, 1956 hovoří o magickém čísle sedm, které platí i pro nezápadní kultury).

Fázi uchovávání doprovází nerozlučně proces zapomínání. U krátkodobé paměti k němu dochází proto, že starší položky jsou vytěsněny položkami novějšími, případně se v průběhu času samovolně ztrácejí. Každá z položek, které do krátkodobé paměti vstupují, je zařazena do jedné přihrádky. Dokud jejich počet nepřevýší počet přihrádek, dokážeme si položky dokonale vybavit. Pokud však jsou přihrádky plné a má vstoupit další položka, jedna ze starých musí přihrádku opustit. Nahradí ji položka nová.

Položky v krátkodobé paměti jsou ve stavu aktivace. Pokud je jich více, nelze udržet plný stav aktivace a položky jsou z krátkodobé paměti odstraněny proto, že přestávají být aktivní. Obranou proti zapomínání je opakování. Zdálo by se, že informace stojící v popředí naší paměti musí brzy vymizet. Opakování je výjimkou. Položky, které opakujeme nejsou snadným objektem k odstranění nebo ztracení (v experimentech, které demonstrují odstraňování nebo ztrácení byly pokusné osoby upozorňovány na to, aby si neopakovaly). Opakované informace můžeme chránit před ztracením nebo odstraněním proto, protože nedokážeme kódovat položky nové, ve chvíli, kdy jsou starší opakovány. Opakování může kompenzovat proces ztrácení přímou cestou, opakování položky již zčásti ztracené ji může obnovit v plné míře.

Třetím stadiem je stadium VYBAVOVÁNÍ. „Uskladněná" informace - v našem případě jméno Viktor Suchý je použito.

Vybavování je proces, kdy uloženou informaci použijeme v určité souvislosti - vybavení jména při opětovném setkání, použití telefonního čísla při volání do opravny televizorů či použití ingrediencí z receptu při vaření nového nevyzkoušeného jídla. Jak bylo uvedeno, obsah krátkodobé paměti je aktivní, a tak se nabízí řešení, že informace jsou okamžitě k dispozici, okamžitě dostupné. Praxe však dokazuje, že čím více položek v krátkodobé paměti (čím delší „pamětní seznam"), tím je vybavování pomalejší.
Popsaný paměťový proces nevypadá příliš složitě, avšak v kterémkoliv stadiu může naše paměť selhat. Při opětovném setkání si jméno známého svého přítele nevybavíte. K chybě může dojít v kterémkoliv stadiu paměti.

Popsaný paměťový proces nevypadá příliš složitě, avšak v kterémkoliv stadiu může naše paměť selhat. Při opětovném setkání si jméno známého svého přítele nevybavíte. K chybě může dojít v kterémkoliv stadiu paměti. Mnoho současných výzkumů se snaží objasnit, jak se mohou jednotlivé operace zhatit a mít za následek selhání paměti.

Model tří stadií paměti dle Atkinsonových není modelem jediným. Např. Vondráček a Holub hovoří o čtyřech stadiích:

1. schopnost ukládací (vštípivost, impregnace)

2. schopnost udržovací, fixační (retence)

3. schopnost uložené udržet beze změny, věrně, tak, jak se událo, konzervační (konzervace)

4. schopnost vybavovací (reprodukce)

Paměť je nesmírně důležitá složka naší vyšší nervové činnosti. Bez ní by nebyl vývoj a pokrok lidstva možný, ale nebylo by možné ani uhájení holého života, protože by nebylo možné vytváření ani nejjednodušších spojů a podmíněných reflexů.



Přiložené soubory

žádná příloha