Pátek 20. 10. 2017, 14:43kontakt


Paměť a učení Užitečné odkazy
zpět na seznam

Poradenství » Paměť a učení

Učení

Neexistuje jedna obecná teorie učení ani jednoduchý soubor principů na jejichž základě bychom mohli učení vysvětlit. Různé teorie vysvětlují různé druhy a úrovně učení. V nejobecnější rovině můžeme chápat učení jako proces získávání individuální zkušenosti. V užším slova smyslu je učení spojováno se školou a školním vzděláním a je chápáno jako osvojování vědomostí dovedností, návyků a postojů, ale také jako změna psychických procesů a stavů a psychických vlastností. Učení vyjadřuje vliv zkušenosti na změny v psychice, které jsou trvalé a které nemůžeme připsat biologickým faktorům (zrání, stárnutí, choroby, únava apod.). Funkce učení spočíváv adaptaci na prostředí, ve kterém člověk žije. Někdy může dojít k maladaptaci - špatné nebo nevhodné přizpůsobení učením.

Existence učení se vyvozuje z rozdílu ve výkonu, kterého člověk dosáhne než prošel situací učení, a kterého dosáhne po jejím skončení. Výsledkem učení v nejobecnějším slova smyslu je zkušenost. Za výsledky učení v užším slova smyslu považujeme vědomosti dovednosti a návyky, ale také postoje, změny psychických procesů a stavů, nebo psychických vlastností.

Učení:

  • Intencionální, přímé, záměrné, řízené, v užším slova smyslu,
  • Funkcionální, nepřímé, neúmyslné, živelné, v širším slova smyslu

Definice učení

Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. (Čáp, J., 1993)
Učení je proces utváření způsobilostí, jež umožňují subjektu, který prošel učením, chovat se novým způsobem a podat jiný výkon, než jakého byl schopen na počátku učení. (Gagné, R. M.,1975)
Pojem učení vyjadřuje vliv zkušenosti na změny psychiky, které mají adaptační funkci, tzn. jsou to takové změny, jimiž se individuum přizpůsobuje změněným životním podmínkám, resp. změněné situaci. (Nakonečný, M.,1997)

Shrnutí: Učení je relativně permanentní změn a v chování a poznání jedince, která nastává vlivem zkušenosti. Do učení nepatří změny v důsledku zrání, růstu ani dočasné změny způsobené vlivem únavy, nemoci, hladu a nebo vlivem drog.

1. Vědomosti

Vědomosti jsou učením osvojení soustavy informací - pojmů, faktů, pouček, zákonů a pravidel. Osvojování vědomostí úzce souvisí s pamětí a dalšími poznávacími procesy: vnímáním, představivostí, myšlením a také s motivací a s vlastnostmi osobnosti. Nepředstavuje pasivní zafixování informací, což je hlavně záležitostí paměti, ale aktivní individuálně typické zpracování informací.

Znaky vědomostí:

  • kvalita: uspořádanost, přesnost, podobnost,
  • trvalost zapamatování,
  • použitelnost,
  • motivačně emoční náboj

Stadia osvojování vědomostí: znovupoznání - vybavování - přesná reprodukce.

Osvojování vědomostí probíhá ve dvou rovinách: kvantitativní = rozšiřování pojmů a představ, informací apod. a kvalitativní = prohlubování a zdokonalování naučených informací (od méně podstatného k podstatnějšímu, vytváření systémů pojmů, proces generalizace a diferenciace informací apod.)

Osvojování vědomostí závisí na:

  • povaze a rozsahu  osvojované látky (smysluplný, smysluprostý materiál),
  • způsobu učení (vcelku, po částech, kombinace obou, mechanicky, logicky, kombinace obou),
  • časový rozvrh procesu učení,
  • metodách vyučování - propojení vnímání a představ s myšlením a řečí a s praktickou činností.

2. Dovednosti

Dovednost je učením získaná pohotovost k metodicky správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité činnosti. (Čáp, J., 1993). Dovednosti jsou složité uvědomělé činnosti prováděné za účelem splnění určitých úkolů, na základě vědomostí.

Druhy dovedností:

  • senzomotorické,
  • intelektuální,
  • sociální a afektivní

Znaky dovedností:

  • kvalita výsledků činnosti,
  • rychlost výkonu,
  • snížení únavy,
  • zlepšení metody vykonávání činnosti

Vztah dovednost x schopnost:
Dovednost i schopnost jsou nezbytné předpoklady pro efektivní vykonávání činností, ale schopnost je předpokladem obecnějším, prvotním. Dovednost je předpokladem speciálním a osvojuje se rychleji než schopnost.

Podmínky osvojování dovedností:

  • uvědomělé cvičení,z
  • nalost výsledků - zpětná vazba,
  • součinnost vnímání, slovního myšlení a praktické činnosti,
  • cvičení vcelku a po částech,
  • vliv transferu a interference - vliv kladného a záporného působení jedněch dovedností na druhé.

3. Zákony učení

Zákon motivace. Motivace je zdrojem učení, čím intenzivnější motivace, tím vyšší učební aktivita. Motivace zahrnuje: vnější motivy - incentivy a vnitřní motivy, přičemž vnitřní motivy jsou hodnotnější. Vnější motivy se interiorizují v procesu vývoje osobnosti. Motivaci v učení ovlivňují: minulá zkušenost, aspirační úroveň, zájmy, znalost výsledku výkonu v učení, formulace cílů, tendence k dokončení úkolů, odměna a trest, úspěch a neúspěch.

Zákon důsledku, zpětnovazebné informace, účinku nebo efektu. Formuloval ho E. L. Thorndike a jeho podstatou je, že v procesu učení se mění chování jedince na základě výsledků jeho vlastní činnosti. Průběžná kontrola procesu učení informuje učícího se o rychlosti a kvalitě učení. Zpětná vazba umožňuje korekci průběhu učení.

Zákon transferu, přenosu. Transfer je působení naučeného obsahu učení na nový průběh učení. Pozitivní transfer znamená ulehčení následujícího učení, negativní transfer - interference - znamená rušení, útlum naučeného, proaktivní, jestliže dříve naučené obsahy odporují novým (působení dopředu), retroaktivní, jestliže nové obsahy učení odporují obsahům již známým (působení dozadu). Specifický transfer znamená přenos učení s identickými prvky nebo metodami, nespecifický transfer znamená obecný přenos na novou situaci (týká se např. technik učení, způsobů řešení úloh apod.) Laterální transfer znamená přenos téměř na téže úrovni složitosti, vertikální transfer znamená přenos na vyšší pokročilejší úroveň (R. M. Gagné). Bilaterální transfer, oboustranný znamená přenos z jedné výkonné části těla na druhou ,např. u symetrických orgánů.

Zákon opakování. Opakování není pouhá fixace naučeného, ale je to rozvíjení a zdokonalování výsledků učení. Pravidla pro opakování:

  • systematičnost,
  • aktivnost,
  • strukturovanost,
  • motivovanost,
  • respektování pravidel mentální hygieny: přestávky, střídání činností, křivka psychické výkonnosti.

4. Druhy učení

Podmiňování je proces, kdy je určitá reakce vyvolána novým, podmíněným podnětem nebo je nějaký podnět spojen s novou podmíněnou reakcí. Podstatou je vytváření asociací, spojů na základě časové posloupnosti. Klasické podmiňování - jde o asociaci vnějších podnětů, např. spojení signálů. Operantní podmiňování - jde o spojení určité reakce jedince s jejími důsledky, tj. s efektem. Základní význam má zpevnění a posílení. Podmíněný reflex, existuje tak dlouho, dokud je posilován, není-li posilován, vyhasíná. U lidí: sekundární zpevnění = nemá přímý efekt e smyslu okamžitého uspokojení potřeby, ale funguje jako prostředek k žádoucímu efektu někdy v budoucnu, např.: peníze, sociální postavení apod. Zpevnění určitého chování vede k tomu, že i v budoucnu se bude takové chování v podobných situacích opakovat častěji než jiné varianty. Pokud nějaká situace připomíná minulou zkušenost, jedinec má tendenci chovat se obdobně.

Učení vhledem. Insight, „Aha zážitek", řešení problému náhlou restrukturací pohledu. Vhledu do situace předchází různě dlouhé období řešení strategií pokusem a omylem. Vhled znamená přeskupení problémové situace takovým způsobem, že se objeví nové vztahy a souvislosti, které představují řešení.

Senzomotorické učení představuje motorické učení, přesnost a vzájemnou koordinaci pohybů. Jeho produktem jsou motorické návyky, senzomotorické dovednosti. Podstatou učení je osvojování pohybových struktur založené na vzájemné koordinaci pohybové složky se senzorickými dojmy. Senzomotorické učení je založeno na cviku, tréninku, který je doprovázen a korigován verbálními pokyny, probíhá podle určitého plánu a důležitá je při něm zpětná vazba.

Verbální učení je založené na paměťovém učení, je činností specificky lidskou, i když některé předstupně můžeme pozorovati u zvířat - u primátů a delfínů. Při verbálním učení se vytváří jazyková kompetence osobnosti:
  • zvládnutí slov v jejich ustáleném významu, v jejich funkci v procesu,
  • vnímání řečového projevu druhých lidí a porozumění,komunikace,
  • rozvíjení vlastního řečového projevu dobře srozumitelného druhým.

Kognitivní učení zahrnuje získávání informací o světě a poznávání vztahů i obecnějších pravidel. Je to učení zprostředkované řečí, tj. znakovým systémem. Informace mají různou úroveň obecnosti: pojmy, způsoby řešení, principy a pravidla. Osvojování pojmů je úzce spojeno s učením verbálním a s myšlením (operace s pojmy). Pojem je vyjádřením obecných a podstatných znaků určité supiny jevů, tedy znaků, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny náležejí.

Sociální učení je učením v rámci interakce ve společnosti a umožňuje socializaci člověka. Socializací rozumíme postupné vrůstání jedince do společnosti, přizpůsobení se společnosti , osvojení si žádoucích forem chování, přizpůsobení se sociálním rolím a zvnitřnění hodnot názorů společnosti. Základní procesy sociálního učení jsou učení nápodobou - imitací (observační učení) příp.učení podle modelů, nebo učení na základě identifikace. Imitační učení je základem určité konformity chování, jedinec napodobuje již hotový, sociálně přijatý vzor. Předpokladem imitace je pozorování - observace. Společnost vytváří tlak na napodobení žádoucího modelu prostřednictvím sociálních kontrol, odměn a sankcí.


Přiložené soubory

žádná příloha